Mohendžodáro

O letech a pádech na cestě k sebepoznání a sebepřijetí není třeba komentáře. Po čase mě jedna z mých kamarádek a průvodkyň přivedla k názvu mohendžodáro. Znělo to cizokrajně, záhadně a tajuplně. Nějakým způsobem jsem cítila přitažlivost zemskou a ženskou.

Dá se říci, že téměř okamžitě, po absolvování úvodního víkendového kurzu Mohendžodáro došlo k překvapivě viditelným pozitivním změnám v mých prožitcích, chování vůči druhým a nazírání na sebe samu. Následoval letní týdenní pobyt v Lažánkách. Výsledky práce pod vedením Moniky Sičové, Igora Samotného a Olívie Pospíšilové byly po prožitém týdnu ještě markantnější. Stávala se ze mě něžná, jemná a smyslná žena nejen pro okolí, ale především sama jsem se cítila velmi dobře. S podáním přihlášky do školy Mohendžodáro jsem tedy neváhala. A nastoupila v říjnu 2010 s naivní představou prostého naučení a zvládnutí jógových pozic, účast na dynamických a ostatních meditacích a tančení ve skupině žen. Z naivních představ mě mnohem později, v průběhu školního roku, vyvedly doprovodné čistící jevy procesu jako například erupce emocí v podobě zlostných a nenávistných výlevů smutku, sebelítosti, zmaru a neschopnosti.

První říjnový víkend v centru lažáneckém byl naprosto úžasný. Nadšení a chuť na sobě pracovat a změnit se ke své spokojenosti, byly neutuchající. Poctivě jsem doma cvičila ásany a věnovala se meditacím. Radost ze svého počínání, kterou jsem prožívala, byla obrovská a ta tryskala i do mého okolí a objevovala se i zpětná vazba, což bylo motivující. Navíc, v pozitivním smyslu ovlivňovalo moje nadšení a počínáni zákaznice a tak jako bonus ke kosmetickému ošetření dostávaly za úkol trénovat dynamiku pánevního dna. V následujícím a dalších víkendech došlo k situaci, kdy jsem se na své emoční sinusoidě dostala hluboko pod otočný bod. Mé celoživotně doposud potlačované emoce se dostávaly následkem setrvávání na půdě meditačního centra na světlo Boží. Prožívala jsem si zde odstřelové pocity. Nemilovanost, odpor, ztráta identity. Nenávist vůči všemu, všem a především vůči sobě byly totální. Tato situace trvala několik měsíců, kdy mě naprosto přešla chuť na sobě pracovat a cokoliv měnit. Ve chvílích sdílení v kruhu žen, kdy kolegyně většinou hovořily v superlativech o blahodárných účincích Mohendžodáro na jejich psychiku a fyzickou stránku, se mi tvořily černé mžitky před očima a chtěla jsem přinejmenším utéct. Žádná energie, jen vyprahlá poušť v podbřišku a krásná jsem si připadala asi jako vyzobaná slunečnice.

Nicméně superexpres s nápisem Mohendžodáro byl rozjetý a já byla "uvězněná" bohužel uvnitř. Nedal se zastavit, natož z něj vystoupit. Nastala apatie až rezignace. Na pracovních víkendech jsem přestala mít situace pod kontrolou.
Jednoho šíleného rána s Igorkem, kdy jsem se zúčastnila na jeho dynamičky a přijala ji jako na bláznivou a hravou divočinu, se něco změnilo. Už jsem přestala zoufale hledat záchrannou brzdu expresu a začala objevovat půvaby jízdy ve vlaku. Při jedné z následujících katarzních technik se mi povedlo odstřihnout svoji hlavu řešitelku a dovolila si vnímat a přijímat sílu žen v kruhu a přiblížit se a dotknout se ´čehosi´. Najednou můj podbřišek zaplavila žhavá vlna nepoznané enegie, která se šířila do všech buněk mého těla. V ten okamžik jsem cítila, jak rodím sebe samu. Plakala jsem. Narodila se jedinečná nádherná Žena, dcera Matky Země a Otce Vesmíru.

Následoval akt posvátného zasvěcení na Kněžku Mohendžodáro a v průběhu několika týdnů zasvěcení do vyššího stupně Reiki. Zamilovanost, dávání a přijímání energie mezi mužem a ženou. Skrze mužskou energii cítím a vnímám svoji sexualitu, hravost, spontánnost. Skrze jeho bezpodmínečnou lásku vnímám a rozvíjím svoji sebelásku. Díky němu a sdílení intenzivněji pracuji na svých tématech a rozpouštění starých vzorců a bloků, co mě brzdí v rozkvětu. Všechno jde tak snadno. Prožívám a užívám si obrovskou radost ze Života, děkuji denně Vesmíru, že se mohu zúčastnit veškerého dění. Lásku, která mnou proudí, předávám i svým ženám, klientkám. Oni ji také cítí, přijímají a tím také rozkvétají.

Mým původním záměrem bylo věnovat se Mohendžodáru a šířit ho mezi ženami jako cvičitelka nebo lektorka. V současné době, v tuto chvíli, nejsem o sobě přesvědčená, jestli tak zodpovědný úkol zvládnu. Nechávám to plynout. Mám ještě hodně práce na sobě.

Závěr:
Co je Mohendžodáro?
Mohendžodáro je: Jako když si žena-neplavec nic netušíc namočí palec do ledové proudící vody, najednou upadne, sklouzne do vody celá, potopí se a po vynoření křičí blahem, Bože ta voda je báječná a nadnáší ji proud a unáší ji Životem a je nesmírně šťastná.

Mohendžodáro je: Když se Vesmír a Země milují v mém srdci a z té Lásky se narodí Žena. Po vášnivém a nekonečně průzračném milování s Mužem dojdou vrcholu, shoří v žáru lásky a vyletí k nebesům jako dva balonky. Balonky prasknou a k Zemi se snáší miliony zlatých hvězdiček.

Mohendžodáro je posvátný pojem. Jedinečnost. Úžas. Otevřená bolest. Nahota. Strach. Smutek. Hloubka. Živočišná sexualita. Spontánnost.

Mohendžodáro je radost z čirého Bytí.

Přebírání článků bez svolení provozovatele těchto stránek je zakázáno. Pro možnost publikování tohoto článku na vašem serveru nás prosím kontaktujte do kanceláře emailem na info@sugama.cz