Byla jsem zraněná a bylo mi bídně.
Poprvé v životě jsem pociťovala, jak moc potřebuju výhradně ženskou energii.
Pro sebe.
Hodně mých klientů a blízkých jí ze mě cítilo. Byla jsem tím hodně zaskočená. Jak to, že oni tu ŽENU ve mně vnímají a přitom já se tak vůbec necítím? Nevěděla jsem, co s tím.
Po půl roce mi přišlo do života Mohendžodáro?.
Zvědavě napnutá otvírám lažánecké dveře, v nichž otvírá náruč neznámá žena a mě se otvírá vědomá cesta ke mně.
Je září 2009, dům je plný žen ze 3.ročníku. V tom množství se ztrácí 13 těch, co přijely Mohendžodáro ochutnat.
Ano, smetlo mě to?.
Dynamická meditace v téhle atmosféře! Bylo to vědomé odevzdání se něčemu,
o čem jsem vůbec nevěděla. Nevěděla jsem, kolik v sobě mám bolesti. A už vůbec jsem netušila, že to ani nemusí být moje bolest. Křičela jsem do světa něco, co potřebovalo být vykřičeno a v tu chvíli bylo úplně jedno, "čí" to je. Někde hluboko už napořád vím, jak jsme všichni propojení.
Po víkendu jsem fyzicky vyčerpaná, hlava mi třeští, z kusých informací o škole mám zmatek, ale vím, že je to ONO.
Cvičím.
Těším se, že budu lepší milenkou pro svého muže..
Cvičím.
Další víkend, tentokrát komorní Domeček.
Cvičím.
Těším se, až se naučím "tanec, který musí muž vidět" a ten můj bude ze mě paf.
Cvičím.
Do září, než budu smět nastoupit do 2.ročníku, je dlouhá doba. Nacházím docházkový kurz jednou týdně.
A cvičím.
V té době dokončuju několikaleté studium Kraniosakrální terapie a Somatoemocionálního uvolnění u Dott. Giovanni Conchina. Všechno se mi krásně propojuje . Tohle studium, Mohendžodáro a Bůh ví, co ještě, mě učí za sebe,
za to, co se mi v životě děje, přebírat zodpovědnost.
Konečně září!
Do téhle doby jednotlivec, teď vplouvám do ženského moře. A je mi moc dobře.
Učím se nechávat věci plynout.
Důvěřuju tomu, že všechno přichází ve správný čas.
Pak už jsem v proudu. Mám pocit, že každý víkend řeší zrovna mou aktuální situaci. Něco, pro co jsem si přijela zrovna já. Co ty ostatní? Mají to také tak?
Cvičím a medituju.
Nejde mi to.
Psaní pro mě bylo vždycky snadné. Co jsem dala na papír, mělo hlavu a patu. Bylo to povedené. A teď? Čím víc se mi honí v myšlenkách, o čem budu psát, tím se to všechno stává mlhavější. Slova hodně pokulhávají za tou, která se mění??
Nevadí, nemusím být paní úžasná, paní dokonalá.
To jsem díky Mohendžodáru pochopila. Jsem, jaká jsem. Snažím se. A takhle je to zrovna teď nejlíp, jak umím.
Ano, přijmout sebe v té poloze, kterou chci před světem ukrýt. Nevím, proč jsem se snažila schovat krásu, přirozenost léčit, intuici ?.
Proto jsem byla ošklivá a nemocná? Bylo to snadnější?..
Proto jsem vinila nepřízeň osudu a čekala na štěstí zvenku? Bylo to snadnější??
Proto jsem potřebovala ujištění, že mohu, že jsem vítaná? Bylo to snadnější??
Snadnější a bezpečnější.
Ženy z mého rodu mi "předaly" informaci, že to, co je ženské, je lepší schovat, nepoužívat, potlačovat.
Narodila se mi dcera a já si uvědomila, že tohle předávat dál nechci. Někde to pro ní vyčistím, odstřihnu?.co já vím, jak se to dělá, ale udělám to pro ní.
Z vyprávění znám osudy některých žen čtyř generací přede mnou. Svým životem říkají: "Udělám to pro tebe?..když už jsem pro sebe ztracená." Jsem v té větě zakletá několik let.
A pak, v jedné meditaci ke mně zcela nečekaně přichází nádherná žena. Jsem okouzlená. A překvapená. To je moje vnitřní žena! Bývala stará a shrbená pod šedým hadrem. Teď je půvabná, má nádherné duhové šaty a říká: "Ty nejsi
pro sebe ztracená."
Vím, že pro dceru udělám nejvíc, když to všechno udělám pro sebe.
Věci zůstávají stejné. Jen já jsem změnila náhled..
Beru sebe do svých rukou. To, co je, je výsledek toho, jak se chovám, jak myslím, jak mluvím, jak konám. Pokud se mi to nelíbí, můžu to změnit. A to je úžasné! Mám v sobě tu moc vytvořit svůj den, svůj život?..
Jo, a pak jsou chvíle, kdy nemůžu. Kdy nezmůžu nic a v rukou mám prázdno. Vlastně - není tam prázdno, je tam ásána odevzdání. Mohendžodáru vděčím za ten - pro mě obrovský - objev. Tam, na dně toho všeho pokorného odevzdání je pramen veliké síly ?
?a radosti?
Ano, mám radost. Nebojím se to říct v kruhu žen. Mám radost. Je nezávislá na okolnostech. Věci jsou stejné, jen já se dívám jinak.
?a lásky?
V jednom nedělním ránu v Lažánkách, kdy jsme jak vysílené stádečko čekaly na dynamičku, se stalo něco nádherného.
Máme si představit sebe - sebe nemilované, odmítnuté?.pak otvíráme té bytosti náruč a s velkou láskou jí přijímáme?.
Potom, se šátkem na očích, tápeme, až nahmatáme ženu, bytost a tu přijímáme s velikou láskou a pozorností. Chvíli se neděje nic a pak?.nevidím, nemám obavy, předsudky, očekávání?.a pak proudí láska.
Dodnes jsem vděčná té ženě, která ke mně pak během dopoledne přišla se slovy: "Podváděla jsem. Chtěla jsem vědět, s kým je mi tak dobře."
Uviděla jsem, jak lásku filtruju, podmiňuju. Tohle byl pro mě důležitý moment.
Mohendžodáro mi pomohá zdolávat omezení, která si dávám já sama.
Proč jsem si jen myslela, že dlouhé náušnice nemůžu nosit?
Začla jsem se víc zdobit, víc si dopřávat, dovolila jsem si vychutnávat a potěšit také sama sebe nějakou maličkostí.
A postupně si dovoluju i přijímat. Tohle mi jde hodně pomalu. Meditace Nadabrahma patří k mým oblíbeným. Přesto je to jediný domácí úkol, který jsem zatím nesplnila. Pokoušela jsem se o ní na podzim a na jaře. Dokázala jsem v ní být do 16-tého dne. Bývá mi tak fyzicky špatně, že jsem cyklus nedokončila.
Jako bych potřebovala ještě zlomeček "něčeho". Možná po dynamické meditaci, možná po soustředění věci dosednou, kam mají. Těším se, že Nadabrahmu zkusím znova.
Nestala jsem se ani lepší milenkou a můj muž zrovna nehoří touhou vidět tanec, který umím.
Nevadí, najednou to vůbec neřeším. Dala jsem sama sobě prostor a volnost. A jsem schopná dát ho i jiným. To je pro mě hodně důležité.
Změnilo se mi tělo.
Zakulatila jsem se v bříšku a díky laskavé Monice vím, že se to může stát. Bříško je tak akorát pro mou objevenou kulatou ženskou energii.
Přibrala jsem na váze. Ani se nedivím. Začla jsem si sama sebe víc vážit.
Po porodech dětí se mi zkrátil menstruační cyklus na 23dní a vnímala jsem se na hranici PMS. Hormonální léčbu jsem odmítla. Během prvního roku cvičení mateřského okruhu příznaky PMS odezněly. Po ásáně štavnatá jóni se mi začíná cyklus prodlužovat, upravovat.
A určitě se mi zpevnilo pánevní dno. To jsem poznala při posledním kašliJ
A snad to nejdůležitější, co mi Mohendžodáro dává, je možnost PRAKTIKOVAT. Můžu mít načtených spoustu knih, ticíse mouder, přednášek, rad a prožitků ostatních. Dokud nemám ale vlastní prožitek, je to pro mě prázdné.
Vím, že každý má svou cestu. A já mám najednou sílu na té své cestě stát a odvahu po ní jít. Už to není kopírování ostatních, byť si jích hluboce vážím.
Už jsem to já.
DĚKUJU
Andrea Janečková
Těším se do 3. ročníku
A proč chci být cvičitelkou?
Zabývám se masážemi. V určité fázi jsem poznala, že pro některé lidi je ještě vhodná terapie. Přidala jsem terapie. Pak jsem vnímala, že je dobré ukázat jim, že na sobě mohou pracovat a pověděla jsem jim o Mohendžodáru. Teď bych mohla ještě základ ukázat a do Lažánek je poslat připravenější.
Nevadí mi, pokud cvičitelkou letos nebudu. Můžu ty ženy poslat k jiným cvičitelkám.
Já své Mohendžodáro mám.
Přebírání článků bez svolení provozovatele těchto stránek je zakázáno. Pro možnost publikování tohoto článku na vašem serveru nás prosím kontaktujte do kanceláře emailem na info@sugama.cz