Nikdo z nás jistě nezapoměl na jedny z hlavních průvodců diktátů z českého jazyka, z dob školních lavic. Zde si však dovolím češtinu nechat malinko stranou a pojmout je ze zcela odlišného pohledu. A to z pohledu čistě ženského, půvabného a přitažlivého.
Prvním vzorem rodu ženského je, jak jinak, ŽENA. Žena = krása, láska, přirozenost, jistota. Být ženou je krásné, krása se probouzí s láskou k sobě samé, láska je přirozeností a jistotou krásy ženy. Kontinuita, která by se dala na mnoho způsobů obrátit, promíchat a říci mnoha dalšími způsoby, se však vždy dostane jen k jednomu - základnímu kamenu - "podstatě ženy". K podstatě, která se "v podstatě" téměř utopila a ztratila v konvencích, vzorcích a vyjetých kolejích společnosti. K přirozené, intuitivní, a divoké ženě, silné a zároveň křehké a jemné, přijímající a současně dávající, s láskou otevřené přirozenému spojení s opačnou polaritou muže a schopné zrodit nový život.
Jak se vrátit zpět k prapůvodnímu aspektu ženy a stát se symbolem vzoru ženského nejen u tabule a při písemce - ŽENOU s velkým "Ž"?
V prvotní části úplně postačí vědomé přijetí odpovědnosti za svůj život a skutečnosti, že, ať je v současné době náš život jakýkoliv, jen MY máme co do činění s možností tuto skutečnost již v tomto okamžiku začít měnit. V tento posvátný okamžik uvědomění může nastat obrovská úleva a chuť "jít do toho", současně však se "strachem"?kudy?.
"Pojďme - tedy".
Kam? Na cestu za ŽENOU. Nejdříve se opět vrátíme do školních lavic (Že otravné? Leč nezbytné?), tentokrát do hodiny matematiky. Ne, nelekejte se, k lineárním rovnicím a goniometrických funkcím není třeba zacházet. Úplně postačí počítání ?.. do ?. JEDNÉ. Začněme, prosím, počítat. Vždy začátkem číselné základní řady je - jednička. A nyní se samy sebe zeptejme: "jaké číslo bychom přiřadily v důležitosti a hodnotě sobě?" Pravděpodobně začneme usilovně přemýšlet: V první řadě děti, manžel, domácnost, zahrada, rodiče, práce ?? a třeba se poštěstí a vejdeme se ?.. do první desítky. Tak zpět - milé dámy! I když namítnete okamžitě, že se "přece sobecky nezařadíte na první místo - to dá rozum!" - přece je to životně důležité, nezbytně nutné a vlastně se toto musí stát pravidlem ženy číslo 1. (?s vykřičníkem).
V žádném případě přijetím tohoto pravidla nepřestaneme vařit dětem, žehlit prádlo, věnovat se partnerovi a péči o rodinný krb, či svoji práci. Jedná se jen a jen o kladení důrazu na svoje potřeby, jež ve chvíli, kdy jsou právě prvotně naplněny, nám dávají prostor a energii k tomu, abychom mohly být krásnými ženami, úžasnými neodolatelnými partnerkami mužů, skvělými rodiči, úspěšnými na poli pracovním - podle apetitu každého z nás. Jednoduše ženou v pravém slova smyslu. My, ženy, si v koloběhu plnění povinností, starání se o naše rodiny, či šíleném pracovním tempu vůbec neuvědomujeme, jak nedodržování pravidla č. 1 škodí ? komu? ? nám. Škodí ŽENĚ. "Nemám čas si odpočinout, přece mne potřebují děti, musím se jim věnovat naplno. A manžel. Ne, teď si nesednu, musí být dokonale uvařeno".
Miluji krásu a pohodu rodinného krbu, ke které toto všechno, v rozumné a uskutečnitelné míře neodmyslitelně patří. Nicméně jsem si uvědomila, že to zdaleka není vše. A zdaleka = znamená, z hodně velké dálky. Ve chvíli, kdy si neodpočineme, jedeme na sto procent, nedopřejeme si dobrou, vyváženou stravu, odbýváme se, abychom stihly "jen splnit" denní dávku příjmu potravy, bez ohledu na to, v jakém spěchu a jaké kvality, pohyb (mimo pohybu domácího - péče o děti a běh v kuchyni, na nákup, apod.), mi jistě dáte za pravdu - se asi příliš "ve své kůži a sexy" cítit nebudeme. Výsledkem je pouze únava, špatná nálada a s tím související vše ostatní, včetně následujících zdravotních problémů. Jistě, namítnete: "nestihnu ?. děti ?. nákup ?.." Avšak vždy, věřte, vždy , existuje nějaké, nám na míru šité, řešení. Byť zezačátku ulovíme jen maličký kousek pro sebe, strávíme třeba 5 minut ve vaně se svíčkou a voňavou levandulí, tento, vlivem obrovského úspěchu a nabyté energie začneme jistě postupně rozšiřovat. Mým názorem je, že fráze "nemám čas", je pouze vzorcem, blokem v naší mysli, který je třeba odstranit.
Proto, abychom byly jako růže, plynule přejdeme ke druhému ženskému vzoru a vezměme si na pomoc - třeba zrovna RŮŽI.
"Růži, v aromaterapii zvanou "láska, jistota, důvěra, akceptování sebe sama". Řecká básnířka Sapfo nazývala růži "královnou květin". Jemná, vybraná sladkost jejího aroma, spolu s důležitou terapeutickou hodnotou jí zajistila mimořádné postavení v lékařství a voňavkářství civilizací starých Peršanů, Egypťanů, Indů, Řeků a Římanů. Ani dnes její vyváženost nepoklesla. Slovo "rosa" je odvozeno od řeckého slova "rodon", znamenajícího "červený". Říká se, že rudá barva růže pochází od krve Adonise, mladého boha přírody. Podle orientálního lékařství je povaha růže chladná a vlhká, léčí horkost a záněty a pomáhá obnovovat tělesnou energii jin. Růžový olej chladí a reguluje játra a je indikován pro horké, stagnující potíže, které vyúsťují v napětí, popudlivost, bolesti hlavy a zácpu. Může pomoci zlepšit tok žluči, odstraňovat nevolnost a tišit zánět žlučníku. Také při stagnaci energie čchi a krve, jejichž důsledkem je nepravidelná a bolestivá menstruace, je růžový olej velmi prospěšný. Jeho dávno známý posilující účinek na dělohu, spolu se svíravými a hemostatickými účinky, jej předurčují jako prostředek proti nadměrnému menstruačnímu krvácení, zejména v kombinaci s cypřišovým a pelargoniovým olejem. Růžový olej je jednou z nejpoužívanějších ingrediencí mastí a krémů a pleťových vod na pokožku, růžová voda je také výborná na uklidnění a posilnění citlivé a vysušené pokožky. Jemný, tonizační účinek na srdce je klíčem k psychologickým účinkům růžového oleje - spočívá hlavně v jeho působení na mysl (šen), centrum našeho emocionálního bytí. Uklidňuje, a přesto posiluje srdce, pomáhá vyživovat jin srdce a obnovovat smysl pro pohodu. Je prospěšný při úzkosti, nespavosti a bušení srdce. V hlubší rovině vyjadřuje sílu růže její tradiční označení za "květinu lásky". Byla zasvěcena Afrodite, řecké bohyni lásky, krásy a plodnosti a její vábivá květinová senzualita z ní udělala uznávané afrodizoiakum. Růže má schopnost léčit emocionální rány. Jakmile odmítnutí nebo ztráta zraní naši schopnost milovat sami sebe, růžový olej přináší sladký, mírný pokoj, spoutává srdeční vlákna mysli (šen). Přináší teplo duši, zmrazované týráním nebo ubližováním, dosáhne až na nejhlubší beznaděj, obnovuje víru, že znovu budeme schopni milovat."
Velmi často používám esenciální olej růže při práci s aromaterapií a masážemi a mám výborné zkušenosti, nicméně, myslím, že tato citace mé dobré přítelkyně - úžasné knihy Aromaterapie pro léčení duše autora pana Gabriela Mojay, je výstižná a naprosto vyčerpávající. Děkuji za tuto knihu, jejíž moudrost se stala nedílnou součástí mojí práce, především se ženami a nepostradatelnou součástí aromaterapie. Dovolím si nyní doplnit ještě tuto část o výňatek z této knihy a slovy G.Mojay dát možnost proniknout do tajemství aromaterapie.
"Velká část moudrosti orientální medicíny spočívá v pochopení skutečnosti, že "životní látky", jako je krev a tělesné tekutiny, představují energii, energii samu o sobě - známou jako čchi - což je, jako vědomá mysl, jen jiný typ "látky". Toto pochopení je cenné jak pro aromaterapii, tak pro používání esenciálních olejů vůbec. Vždyť - jaký by mohl být lepší způsob působení na mysl a ducha, než prostřednictvím fyzického média, které zachycuje s velkou, evokující silou tolik z podstaty přírody? Esenciální oleje jsou také "životní látky", produkty přírodního alchymického spolupůsobení rostlin a slunečního světla."
Na cestě k ženě a na cestě ženy nás může velmi ovlivnit PÍSEŇ.
Píseň, hudba, melodie, nota - všechny stejně rodu ženského, na nás působí celý život, ať si to mnohdy přímo neuvědomujeme. Je nám po narození známá píseň, kterou často poslouchala maminka, s námi ještě v lůně, dětské písničky, romantické písně prvních lásek, atd. Jsem si naprosto jistá tím, že píseň, melodie, hudba, spojená s určitým zážitkem, nás na něj nenechá zapomenout po celý život, ať už se jedná o příjemný nebo ten, na který bychom raději úplně zapoměli. Z vlastní zkušenosti mohu zmínit například rozchod s jistým mužem před, zhruba, 10 lety, na který si vědomě již ani nevzpomenu. Avšak stačí první tóny písně "You see" od Madonny a ihned sedím v kavárně s naprosto živými pocity vysvětlování si vzájemně důvodů ukončení dlouholetého vztahu. Melodie, doprovázející na poslední cestě mého otce, mi tento okamžik připomene vždy. Sade, úžasná bluesová zpěvačka, mi způsobí běhající mráz po zádech, v souvislosti s těmi nejintimnějšími chvilkami s moc fajn mužem. Zkráceně bych to označila tak, že píseň byla zrovna přítomna mému zážitku a tomu už navždy zůstala.
Hudba je schopna v nás vyvolat rozličné emoce. Při práci s lidmi používám hudbu jako součást terapie, masáže. Stala se nedílnou součástí mých masáží a volím ji individuálně ke každému klientovi a naprosto intuitivně. Je pro mne velmi důležitá zpětná vazba, kdy si klient např. uvědomí svoji oblíbenou hudbu z dětství, jež roky neposlouchal, či emoce, zážitky, spjaté s hudbou, či se jen a jen "cítí dobře". Opět zmíním vlastní zkušenost, kdy zdánlivě nevysvětlitelně, si, ve chvílích únavy, neschopnosti v daný okamžik vědomě vyřešit určitou záležitost, chaos v mysli, zátěžových situacích, vyberu k poslechu namísto hudby veselé a optimistické, hudbu vážnou, smutnou, či se smutnými texty. Ať se jedná např. o album Jarka Nohavicy "Moje smutné srdce", americkou skupinu Portishead, která využívá efekty ze starých, poškrábaných LP desek a je velmi pocitová, či hodně hluboké texty irských Cranberries. Nedovedla jsem si vysvětlit důvod tohoto výběru, než jsem pochopila, že tento druh hudby, ať melodií, či textově, je energeticky na velmi podobné rovině, v jaké se pohybuji v tento okamžik já a dokáže ve mně vyvolat na této úrovni potřebné emoce a vědomě, či nevědomě léčit daný problém. Vždy následuje velký pocit úlevy a schopnost posunutí se v řešení záležitosti. Veselá, pozitivně laděná hudba naopak přispěje k pohodě a harmonii a dokáže ji i navodit a naladit nás do ještě jemnějších vibrací.
Jistě by tuto část dokázali pojmenovat odborníci v terapii hudbou.
Tuto část zpracovávám daleko za městem, kdy, kromě doprovodu mé čtyřnohé kamarádky, malé princezny - tibetského lva Lhasy Apso - Malvíny, mi dělá společnost - také hudba. Rybník, vzrostlá borovice a bříza vedle mne, lesy, pole a úžasná úvozová cesta, na které téměř nikoho nepotkávám. Stačí pak jen zavřít oči a naplno vnímat harmonii přirozenosti přírody a vesmíru. Vítr ve větvích stromů, spousta malých opeřených muzikantů, koncert žab u rybníka, hudba ticha, slunce a bílých mraků. A pokud tento klid vložíme zpět, do civilizace, myslím, že Paĺo Habera se svojí Reklamou na ticho, by byl navýsost spokojený.
Opět se pomalu vracíme zpět, k úvodu, k času, strávenému sama pro sebe. Jako stvořené prostředí a chvilka pro Mohendžodaro. V hezkém počasí tuto příležitost maximálně využívám, cvičení "naboso" v trávě mi dává pocit úplného naplnění síly a krásy Mohendžodara.
A co dodat k tématu, které by mohlo být velmi obsáhlé, pokud bych chtěla předat papíru všechny myšlenky, související se ženou - nic víc, než, že - každá žena je přece pořádná KOST.
Použitá literatura: Gabriel Mojay, Aromaterapie pro léčení duše
Přebírání článků bez svolení provozovatele těchto stránek je zakázáno. Pro možnost publikování tohoto článku na vašem serveru nás prosím kontaktujte do kanceláře emailem na info@sugama.cz