Autorka je absolventkou základních kursů a týdenních kursů v létě...sdílí o svém prožitku...
Co je to za kouzlo, které mě vždy přivede k muži, který mi vždy vezme mou krásu, mé ženství? Co je to za kouzlo, které mě u něj drží tak dlouho, dokud se neplazím po zemi, vyčerpaná zoufalstvím a až v té chvíli přijde čas ho opustit? Co je to za čáry a kouzla? Bojím se. Co je to ve mě? Už tak dlouho to hledám.... abych to mohla změnit. Dětství,dospívání,dospělost - tolik bolesti a zklamání, říkám si JSEM JEŠTĚ SCHOPNA MUŽE MILOVAT?
Na intimní ženě jsem měla mnoho silných prožitků, jeden mě však zasáhl velmi hluboko a ráda bych se o něj podělila.
Intimní žena, krásný týden v létě Lažánkách. Týden ve skupině žen, pouze ženy, miluji ten pocit bezpečí když jsem mezi nimi. Zároveň tady probíhá Heroický muž, skupina samých mužů - brrrrrr. Ovšem když se časem tyto dvě zcela odlišné energie prolínají, zaznamenávám také nové pocity obdivu a zvědavosti vůči mužům. Mezi nimi se pohybuje muž, kterého když potkávám podlamují se mi kolena, taková tíha na mě doléhá. Tolik se podobá mému bývalému partnerovi, kterého jsem před tři a půl lety opouštěla opět v zoufalství a teď vím, že i s tvrdým slibem UŽ NIKDY!!!! NEDOVOLÍM TO!!!!!!
Odsoudila jsem se k dlouhé samotě, touto cestou mé srdce zhořklo, zatvrdilo se,ba co víc, dle reakcí na tohoto muže jsem stále plačící a toužící po bývalém partnerovi, hrůůza. Proč? Proč přicházejí muži, po ktrých netoužím? Proč chci muže, kteří naopak netouží po mě? Proč tak trpím? Proč je ve mě tolik strachu? Začarovaný kruh se zvěčuje a já se propadám do jeho středu, kde křičím....CO ZMĚNIT?CO DĚLAT? JAK DůVĚŘOVAT? JAK SE NEBÁT? JAK SE UVOLNIT? JAK PŘIJMOUT? CO? CO? CO? COPAK MI NIKDO NEODPOVÍ?!?!?!?
Pohlcená smutkem jdu na poslední Dynamickou meditaci,odevzdaná čemukoli.Chaoticky rozdýchávám smutek do obřích rozměrů,už ani nevím co je dech,co je smutek,kde jsem,kdo jsem,vidím jen tmavý oblak,který mě zahaluje,je tak těžký..........padám a padám pod jeho tíhou.......klečím na kolenou a vycházejí ze mne výkřiky hrůzy,bolesti.Jako by se mé plíce tím křikem trhaly a otevíraly do prostoru.Tolik to bolí,chci ho zpátky,chci zpátky svého partnera,chci aby tady byl zase se mnou,ale to nejde,ublížil,bojím se ublížení,bojím se,že nebudu mít sílu říct ne,to nechci.
Ale Já ho chci,chci ho,vidím jeho tvář,oči,ty nádherné oči,chci je zpátky.Nejde to,propadnu se a nebudu umět říct ne,odejít včas,bojím se závislosti,co mám dělat,,,,,co mám dělat MAMI, MAMINKO, MAMI slyším ji jak říká ODPUSŤ MI,ŽE JSEM TI NEDALA DOST LÁSKY,JÁ JSEM TO NEUMĚLA,ODPUSŤ,NEUMÉLA JSEM TO,PROSÍMTĚ ODPUSŤ MI...dívá se na mě laskavýma očima,je tady objímá mě a její slova hladí,zacelují mé rány.Maminka mě konejší a Já se pomalu uvolňuji v její náruči.......Slyším,že začíná fáze hučky,vstávám dost malátně,chce se mi spát,snažím se poskočit,ale nemohu se odlepit od země,ať se snažím sebevíc nejde to.Vidím přicházet maminku,staví se za mě,chytá mě za ramena a říká JSEM TADY HOLČIČKO MOJE A VŽDY TADY BUDU..radostí poskočím a skáču a skáču a skáču.Za maminkou se řadí další ženy,je jich tolik,jako bych měla oči vzadu a viděla tu d l o u h o u řadu vedoucí až do bílé mlhy kde nekončí,jsou tam další a další ženy.
Prochází jimi přes hrudník bílé světlo až ke mě,cítím lásku,podporu,porozumění všech těch žen,jejich síla mě zvedá ze země znova a znova,po celém těle mám brnění.Cítím ale,že maminka je vysílená žena za ní na ní visí,vysunuje se z řady a hraje si jako malé dítě.Maminka je vysílená,přesto cítím její podporu až do poslední chvíle,také bílé světlo ji drží aby neupadla vyčerpáním.Zastavuji se,slzy dojetí mi stékají po tváři,MAMINKO,TOLIK TĚ MILUJI,TOLIK SI TĚ VÁŽÍM.Děkuji ženám mého rodu za podporu a lásku.Stojím,pocit klidu a míru se mi rozlévá po celém těle.Ale žena za mamikou stále hopsá a vše ruší,začínám cítit v těle vibrace zlosti na ni,ženy zůstavají klidné.Slyším hudbu,ženy za mnou se rozestupují a z řady vystupuje maminka s ženou co stála za ní --babička.Stojí před námi.Ruce mi jdou za záda otevírám dlaně,lehce se pohupuji v rytmu hudby a opírám se o sílu,kterou dostávám od žen za mnou,které s velkým porozuměním sledují tyto dvě ženy.
Nemám žádný pocit,emoci jen se dívám. Maminka brunátní,vzteká se,křičí na bybičku,jde s ní obrovská zloba,křičí a křičí,zaťatými pěstmi jí buší do hrudi a moc pláče.Babička stojí a nechává mamince prostor,přijímá její zlobu.Pak maminku k sobě přivine a říká jí láskyplná slova.Maminka se usmívá,na tváři slzy,ale směje se,tetelí se v její náruči.Otáčejí se k nám,drží se za ruce,dvě usměvavé tváře,oči radostně světélují.Klaníme se těmto dvěma ženám a tímto jim vyjadřujeme úctu a pochopení.Jdou k nám a všechny se vracíme z rozestupu do řady.
Žena za ženou, každá drží druhou, dává jí lásku, podporu, porozumění, pochopení, sílu..Jako by jsme všechny byly jedna žena a přitom každá tak jiná. Já...........nevím, hledám slova, která by popsala pocit, ktreý jsem cítila v té chvíli. Ne není možné ho vyjádřit slovy.
Děkuji za tento krásný prožitek. Děkuji ženám za pocit bezpečí. Děkuji mužům, že tady jsou mezi námi a moc si přeji abych brzy k nim našla cestu a mohla se radovat z jejich lásky a pozornosti.
Děkuji Monice. Děkuji Igorkovi. Děkuji krásnému místu v Lažánkách.
S pozdravem Isis- Vítkov ( pseudonym autorky)
Přebírání článků bez svolení provozovatele těchto stránek zakázáno. Pro možnost publikování tohoto článku na vašem serveru nás prosím kontaktujte do kanceláře emailem na info ( zavináč) sugama.cz
Na aktuální přehled našich kursů se můžete podívat zde : http://www.mohendzodaro.cz/prihlaska/formular.php